Co nového na rodinné skupině učňů.

Již druhým rokem funguje v našem domově rodinná skupina učňů a úspěšně tak rozvíjíme spolupráci s místním SOU Boží Voda kam kluci dochází na výuku do učebního oboru opravář zemědělských strojů. Od tohoto školního roku máme navíc ve výuce i jednoho kuchaře.

Pro nás je velmi pozitivní, že chlapci patří dle vyjádření pedagogů z učiliště mezi ty lepší a dá se říci bezproblémové. Se začátkem tohoto školního roku byly pro učně adaptovány 2 garsoniéry v prostorách našeho internátu s plným a v některých položkách až nadstandardním vybavením. Pro kluky to přineslo nový komfort bydlení ale také spoustu povinností navíc, od samostatného vstávání na výuku, přes nákupy aby si zajistili suroviny na přípravu stravy, kterou většinou obstarává Pavel – náš budoucí kuchař.

Celkově je naší snahou dát klukům v rámci zařízení maximální volnost ale zároveň musí zvládnout mnohem více povinností než ostatní děti. Velký důraz klademe na komunikaci s vyučujícími na učilišti, abychom tak maximálně zefektivnili vzdělávání našich chlapců a snad i předcházeli případným problémům. Zde znovu chci vyzvednout velmi dobrou spolupráci se SOU Boží Voda, kde mimo standardní výuky bude chlapcům umožněno absolvovat přípravu a zkoušky pro řidičské oprávnění (někteří už mají teoretické zkoušky úspěšně za sebou) a taktéž absolvování svářečského kurzu, což je zcela jistě velká devíza pro budoucí profesní uplatnění.  Všechny tyto snahy mají jednoho jmenovatele a to co nejlépe připravit kluky na samostatný život, kde už bude vše opravdu jen a jen na nich.  

Závěrem jsme se zeptali Roberta, jednoho z našich učňů, jak svůj pobyt v Liběchově vidí on.

Autor: Jak  vidíš vaše nové bydlení a napadá tě něco ke zlepšení?
Robert: Tak garsonky jsou supr, máme tam klid, vše potřebné taky, snad ještě nějakou herní konzoli a kdyby byly později večerky. Jinak dobrý.

Autor:  A co učiliště, jak jde výuka?
Robert: Já chodím do učňáku už druhým rokem a s výukou nemám nějaké velké potíže. Teď jsem teda měl trochu problémy s docházkou, ale vše jsme společně s učitelem a mými vychovateli vyřešili a už chci být v pohodě.

Autor: V současnosti děláš řidičák a na jaře prý také svářečské zkoušky, zvládáš?
Robert: Řidičák je v pohodě, z těch svářečských zkoušek mám ale docela obavu, je to těžký.

Autor: No a co nějaké koníčky?
Robert: Fotbal mi zabírá všechen čas, 3x -4x týdně jsem na trénincích a zápasech ve V. Borku. Je tam dobrá parta a hrajeme i docela dobrý fotbal. Navíc jsem zapojen do projektu La Sophia Y. Blanarovičové, je to super mít možnost trénovat pod dohledem bývalých reprezentantů a mít možnost potkat lidi, co vystupují v televizi nebo nás reprezentují ve sportu.

Autor: Na jaře ti bude 18, co dál?
Robert: Bude zrušena ústavka, myslel jsem, že půjdu bydlet někam sám a nějak se doučím, ale to by asi nedopadlo. Hodně jsme o tom mluvili s mými vychovateli a pokud to bude možné, chci zůstat s klukama a doučit se. Bavili jsme se o tom i s paní ředitelkou, mojí kurátorkou a byl mi nabídnut dobrovolný pobyt, když budu v pohodě. Navíc chci dál hrát fotbal, ten mě fakt hodně baví a nevím zda bych na něj měl jinak čas. Navíc pokud se doučím, moje paní kurátorka mi řekla, že udělá vše pro to aby mi pomohla sehnat dobrou práci i bydlení.

Autor: Dík za odpovědi!!!
Bc. Luboš Randák – vedoucí vychovatel

Zpět

Kontaktní informace